Ruiny (The Ruins) – 60%

Musím se přiznat, že jsem po DVDčku Ruin sáhl vlastně tak trochu naivně s tím že to bude „slasher s *******“ (nechci spoilerovat „co“ to je). Překvapivě ale těl nijak nepřibývalo a ani to zas až tolik nevadilo...

Tisíckrát ohraný příběh o teenagerech, kteří se objeví na určitém místě a brzy budou trpět/křičet/umírat v bolestech nikoho nepřekvapí, vzhledem k názvu pak diváka nezaskočí ani výběr lokace, v tomto případě tajemných mayských ruin. Hrdinové, zcela klasicky na dovolené, se vydávají k vysněným ruinám aby si užili poslední dny, tam ale na ně čeká něco co neočekávali. Objeví se parta zdejších obyvatel, která je pod hrozbou průstřelu hlavy zažene až na vrchol ruin, kde… No prostě, čeká tam na ně další překvapení...

Ruiny nejsou ani náhodou slasher nebo vyvražďovačka, naopak vás překvapí že budete dlouho čekat na skutečnou likvidaci postav. Mnohem víc se hraje na klasickou ponorkou, když skupinku lidí odříznete na určitém místě od okolí, s rysy strachu smrtelné „nákazy“ která hrdinům v případě neopatrnosti hrozí. Plus samozřejmě dost krve a utrpení.

Ruinám se musí uznat že jsou překvapivě docela dobře natočené, zápletka je trošku přitažená za vlasy, ale režie s ní umí velmi dobře pracovat a například atmosféra je velmi dobrá (plus solidní zvrat s zvonícím mobilem). Narážky na „to“, atmosférické vydávání se do temných míst, kam by se normální smrtelník nevydal ani náhodou, očekávání kdy začnou počty řídnout, to vše funguje velmi dobře. Tvůrcům se navíc musí uznat že tu postavy zažívají opravdu nepříjemné a hnusné věci, které tak trochu pocítíte i na vlastní kůži (minispoiler: dojde na jednu opravdu nepříjemnou amputaci nohou, nechtěl bych).

Trošku podivně ale působí finále, přijde náhle a diváka skoro až zaskočí svým tempem, celou dobu se buduje atmosféra a náhle – prásk – a vše vyřeší ultrarychlé finále a nezbytný otvírák (už by je měly filmařům zakázat). Ruiny překvapivě potěší, dalo by se dokonce říct že je jedná přímo o skvělý materiál pro půjčovny…

P.S: Nezmínil jsem herce, i když ono popravdě nebylo co zmínit. Snad jen… „je tam“ Jena Malone...

Iron Man 2 - 60%

Tony Stark je zpět. Na konci prvního dílu prozradil své kovové tajemství veřejnosti a teď má nové problémy. USA mají zálusk na jeho technologii a ruský vědec v podání Mickeyho Rourka zas o jeho život….

Klasicky se rozšiřuje univerzum, případně pole záběru příběhu, přidávají se nové postavy a nové motivy. A je toho náhle příliš. Tony zase nekompromisně hláškuje, vše se dost podobá stejně pohodovému pocitu jako u prvního dílu. Čím víc se ale přidává, tím méně pravděpodobným, uvěřitelným i zábavným filmem náhle je. Tonyho náhle trápí problémy s paladiem, které jej pomalu zabíjí, ruský inženýr vyžaduje krevní mstu a ničí formule na VC Monaka, konkurent v byznysu se snaží nabídnout podobnou technologii a ještě jsou tu rodinná klišé a organizace SHIELD.

Do Velké ceny to ještě funguje bez problému, po první konfrontaci s Rourkem už ale děj začíná skřípat. Tony se totiž začne chovat s prominutím jako debil a všechny ve svém okolí si dost vynuceně znesváří. Film tak přechází v téměř až polepšovací romantickou komedii a přibližně v půlce ztrácí totálně tempo. Zvraty náhle rozdají karty zcela hloupě a nelogicky a vše jen dosměřuje k nevýraznému finále.

Režisér Jon Favreau byl už v jedničce na hranici svých režijních schopností, tady už jen zakrývá nedostatek invence a nápadů. První byl ale stále svěží, dvojka už působí vyčpěle, ať už co se dialogů, které občas chtějí být vtipně za každou cenu, nebo nenápadité akce, týče. Objevují se podobné záběry (výhyb raketě + counter vrací úder), kamera je nevýrazná a akci dost chybí napětí a „drive“. Celém filmu se navíc vyskytují jen dvě skutečné akční scény a jeden nedomrlý pokus a mix hospodské robo-rvačky a chlapského trumfování, kdo má větší… Celá scéna je dost možná největším WTF momentem celého filmu a jeho vynucenost a hloupost dosahuje maxima. A působí jako by jí někdo dodělával na poslední chvíli, včetně nezvládnuté trikové stránky, triky jinak po zbytek filmu vynikající, jediné co se nepovedlo je nepřirozená fyzika letu.

Výběr herců se ale povedl, v paměti člověku ulpí hlavně vynikající Sam Rockwell, problém je ale se scénáristickou nedomyšleností postav. Ta nejvíc bolí u té nejdůležitější, záporné. Zdejší záporák (Rourke) nedostal dostatek prostoru a tak se jen občas mihne v obraze s nějakou ruskou věta pod knírkem. Chyběla mi nějaká pořádná motivace, vývoj, nebo aspoň snaha vysvětlit proč jde jeho postava do revanže s takovou vervou. Finále tak odhalí smutný fakt, že jsme vlastně jen dvě hodiny čekali na moment kdy záporák ukáže svůj fešnej oblek…. A po 40 vteřinách nudného boje se už jen čekalo na pusu a titulky. I na povrchní blockbuster je to ale málo. Jednou a dost…